FOTO
Jan Neruda bol rodený Pražák, v Prahe sa roku 1834 narodil, v tomto meste roku 1891 aj zomrel. Na rozdiel od prevažnej väčšiny českých spisovateľov, ktorí do Prahy prichádzali z malých mestečiek a dedín, bol naozaj mestským spisovateľom. Aj keď treba povedať, že Praha tých čias nebola zďaleka tým konglomerátom cudzích kultúr a komerčnou mekkou turistov, ako je dnes.
A keďže si každý pražský umelec potrpí na to, aby pochádzal "priamo odniekiaľ" z Prahy, povedzme si, že u Nerudu to bolo rozhranie Smíchova a Malej Strany, pri kasárňach v Újezde, kde bol jeho otec predavačom v kantíne. Táto geografia je pre Nerudu zvlášť dôležitá, pretože vysvetľuje jeho celoživotný záujem o "malé strany" veľkej Prahy.
Jan Neruda bol novinárom telom i dušou. Novinám slúžil vyše 30 rokov, pravidelne v nich uverejňoval hádam všetky žánre, ktorými novinárčina oplýva.
Bol majstrom fejtónu, ktorý už inklinoval k umeleckej próze, črte, poviedke. Len fejtónov bolo toľko (vyše 2000), že z nich mohol usporiadať päťzväzkové zobrané spisy.
Jeho prvou literárnou prácou však bola poézia, ktorej dal trochu hororový názov Hřbitovní kvítí. Vizionárske motívy sa objavili v zbierke básní Písně kosmické. Nazvať takto knižku poézie v dobe, keď o kozmických letoch nebolo ani chýru, znamenalo vytušiť budúci čas, čo sa darí iba autorom s predvídavým tušením.
Po tomto básnickom vstupe a dôslednej novinárskej príprave, ktorá dodávala Nerudovi bohatú zásobu ľudských príbehov, napísal svoju najznámejšiu knihu - Povídky malostranské. Je to trinásť poviedok napísaných starým dobrým realistickým štýlom. Autor sa zbytočne nehrabe v ľudskej psychike, nedá sa však povedať, že by bol nezúčastneným pozorovateľom. Jeho optika je poznačená súcitom a láskavosťou, okrem znesiteľnej dávky sentimentu sa však úspešne vyhýba sladkastému, bolestínskemu tónu.
Áno, súcití so sociálnou biedou svojich postáv a postavičiek, ale nevytvára z nich malebnú podobu gýča. Jeho žobráci, samovrahovia, staré panny, outsideri sú predchodcami Hrabalových "pábitelov".
Jan Neruda bol autor, ktorý inicioval viaceré pohyby v českej literatúre. Ako fejtonisti naňho nadviazali Karel Čapek, neskôr Miroslav Horníček či František Nepil. Dekadentnou štylizáciou pokračoval v šľapajách jeho Hřbitovního kvítí básnik Jiří Krchovský. Hrabala sme už spomínali, ale odkaz prozaickej časti Nerudovho diela ďalej rozvíjal napríklad Jaroslav Durych.
Neruda žil v dobe, keď sa nedbalo na vonkajšie avantgardné gestá. Veril v poctivý realizmus, ktorý nevylučoval istú mieru nadsádzky a karikatúry. Bol tichým priekopníkom modernej doby, ktorá sa už ohlasovala aj prostredníctvom jeho kníh a ktorú s väčšou okázalosťou uvádzali do života ďalší autori.
Čo je Svetová knižnica SME?
Svetová knižnica SME - Najlepší autori 19. storočia prináša kolekciu tridsiatich slávnych diel, ktoré predstavujú zbierku hodnotných a čitateľsky príťažlivých kníh. Tituly Svetovej knižnice SME vychádzajú každý týždeň, vždy v pondelok vychádza nová kniha viazaná v kvalitnej tvrdej väzbe a počas jedného týždňa je v predaji v sieti novinových stánkov za cenu 185 Sk. Predplatitelia môžu knihy získať ešte výhodnejšie, a to so zľavou až 30 percent.
Ako získať knihy
Knihy Svetovej knižnice SME možno získať dvoma spôsobmi.
Nákup v novinovom stánku: Každý pondelok vychádza nová kniha a počas jedného týždňa je v predaji v sieti novinových stánkov, kde si ju môžete kúpiť za cenu 185 Sk.
Objednávka predplatného kníh edície: V prípade, že sa rozhodnete predplatiť si knihy edície, vám budú zasielané pravidelne každý mesiac poštou v balíkoch po 5 kníh, cena objednanej knihy je totožná s cenou, za ktorú sa predáva v novinových stánkoch, teda 185 Sk.
Objednávkové možnosti pre členov Petit klubu
Objednávka celej edície s platbou vopred: Cena knihy len 135 Sk, pričom predplatiteľ neplatí poštovné ani balné.
Objednávka celej edície s platbou na dobierku: Cena knihy
155 Sk, pričom predplatiteľ neplatí poštovné ani balné.
Objednávka vybraných kníh edície: Cena knihy 135 Sk pri platbe vopred a 155 Sk pri platbe na dobierku. V prípade objednania viac ako 10 kníh predplatiteľ neplatí poštovné ani balné, v opačnom prípade uhrádza poštovné a balné vo výške 89 Sk za jeden balík kníh.
Predplatiť edíciu si môžete na telefónnom čísle 02/59 233 393 v pracovných dňoch v čase od 8.00 do 17.00 h.
Predplatitelia denníka SME a denníka Korzár majú nárok na prvú knihu zadarmo, ale tentoraz neposielame knihu automaticky všetkým predplatiteľom. Ak má predplatiteľ o knihu záujem, je potrebné, aby nás kontaktoval a požiadal o jej zaslanie telefonicky na čísle 02/59 233 393, alebo nám odoslal špeciálny darčekový kupón, ktorý od nás dostal v sobotu 12. novembra vo svojich predplatených novinách.
Ako sa stať členom Petit klubu
V prípade, že ešte nie ste členom Petit klubu a chceli by ste sa ním stať, stačí, keď zavoláte na telefónne číslo 02/59 233 393 a spolu s knihami si objednáte aj niektoré z novín vydavateľstva Petit Press. (Petit Press vydáva približne 30 rôznych novín a časopisov. Medzi najznámejšie patria: denník SME, denník Korzár, denník Új Szó, týždenník Vasárnap, týždenník TV oko, Roľnícke noviny a sieť regionálnych týždenníkov MY.) Viac informácií môžete tiež získať na telefónnom čísle 02/59 233 393 v pracovných dňoch v čase od 8.00 do 17.00 h a na www.knihy.sme.sk.
Jan Neruda: Doktor Kazisvět (ukážka)
Parádní pohřební vůz byl teď průvod předjel a zastavil u brány. Kněží se obrátili, mládenci spustili máry pomalu k zemi a začalo kropení. Pak kočové povytáhli pohyblivý podklad vozu a mládenci zdvihli rakev, aby ji dali na vůz. Teď se to stalo! Buď že byl na jedné straně nadbytek sil, nebo na obou stranách zcela stejná neobratnost, náhle rakev sjela užším koncem k zemi a víko s rachotem odskočilo. Mrtvola zůstala sice v rakvi, ale svezla se trochu do kolenou a pravá ruka se vymrštila přes rakev ven.
Zděšení bylo všeobecné. Rázem nastalo ticho, že soused mohl slyšet tikot hodinek v sousedově kapse. Zraky všech se vpíjely v nehybnou tvář mrtvého rady. A zrovna vedle rakve stál doktor Heribert. Byl se právě branou vracel z nějaké procházky, kormidloval mezi hromadou lidí sice sem tam, ale náhle byl nucen zůstat stát zrovna za kněžími a teď byl šedivý jeho kabátek zrovna vedle černého rubáše umrlcova.
To trvalo okamžik. Jaksi mimovolně chopil se Heribert svislé ruky, snad aby ji zase v rakvi umístil. Ale podržel ji v rukou svých, prsty jeho nepokojně hrály, a oči spočívaly pátravě na mrtvém obličeji před ním. Teď vztáhl ruku a rozevřel víčko pravého umrlcova oka.
"No, copak je to?" houkl vtom Ostrohradský. "Pročpak se to nespraví? Máme tak zůstat stát?"
Někteří mládenci vztahovali ruce.
"Pozor!" vzkřikl malý Heribert hlasem k neuvěření širokým a zvučným. "Ten muž není mrtev!"
"Nesmysl! Vy jste blázen!" hučel pan doktor Link.
"Kdepak je policie?" volal do toho Ostrohradský.
Na všech tvářích byl nejvyšší zmatek. Jen sládek Kejřík byl rychle přistoupil ke klidnému Heribertovi. "A co se má stát?" tázal se dychtivě. "Není opravdu není mrtev?"
"Není. Je jen strnulý. Teď ho rychle doneste někam do domu, ať zkusíme pomoci!"
"Nejhotovější bláznovství!" křičel pan doktor Link. "Když ten není mrtev, tedy."
"Kdopak je to?" ptal se Ostrohradský.
"I prý doktor "
"Doktor Kazisvět! Policie!" řičel řemenář, jímž byla náhle zalomcovala myšlenka na těch pět tisíc.
"Doktor Kazisvět," opakovali páni radové Kdojek a Mužík.
Ale již nesl obětovný přítel pan Kejřík s několika mládenci rakev pomalu do vedlejšího hostince U Vápenice.
Po ulici nastal hluk a povyk zrovna bouřlivý. Pohřební vůz obracel, fiakři obraceli, pan rada Kdojek zvolal: "Pojďme, vždyť se dozvíme všechno!" ale nikdo nevěděl, co má činit.
"Dobře že jdete, pane komisaři!" volal Ostrohradský na přicházejícího teď policejního úřadníka. "Děje se tu strašná, nedovolená komedie - prznění mrtvol za bílého dne - před půl Prahou," a následoval komisaře dovnitř Vápenice. Doktor Link zmizel. Za chvilku už byl Ostrohradský zase venku, za ním komisař. "Rozejděte se, prosím," pravil tento k shromážděným, "nikdo nesmí tam! Doktor Heribert tvrdí najisto, že přivede pana radu k sobě."
Paní radová chtěla z kočáru ven, ale omdlela. Radost může někdy i usmrtit. Teď vyšel chvatně pan Kejřík a přistoupil ke kočáru, kde se paničky s omdlelou paní radovou obíraly. "Dovezte ji pomalu domů, doma se vzkřísí," radil. A pak zabručel pro sebe: "Je přece příjemná tuze příjemná!"
CitátyKto chvíli stál, již stojí opodál - den žádný dvakrát se již nenarodí, čin dvakrát neuzraje.
Kdo nic neví, musí všemu věřit.
Pomluva nepřítomných je hlavní částí našich rozprav. Kdyby se veškeré lidstvo sešlo na jediném místě, nevědělo by brzy, o čem mluvit.
Moudré je říct si každého dne: kéž si uchovám lásku k životu.
Lidé obyčejně chtějí být tím, čím nejsou.
Všichni silní lidé milují život.
Hloupí lidé nejsou mne tak podivní jako ti, kteří mají myšlenky dlouhé.
Kdo ničemu nevěří, tomu také nic nevěřím.
Mnohý muž se často zakouká do ženy a přece do ní obyčejně nevidí.
Humor a satira jsou jako milenec a milenka; kde jednoho není, tam druhý smutně hledí.
Není smutnějšího pohledu nad muže před zrcadlem.
