… radost ze života, to je radost z chuti jídla i chuti slova. Je báječné mluvit po pražsku a krásné je třeba to moravské i, které nikdo z Čech neumí vyslovit, to je nádhera mluveného jazyka, která se žádnou uniformitou nedá nahradit.

Čím to je, že všade vôkol nás vládne taká uniformita a povrchnosť?

Velká část lidstva ráda myslí povrchně. Pokud vůbec myslí. Kdyby tomu tak nebylo, nemohl by se v dějinách světa vyskytovat nadbytek jmén mužů, kteří rozhlašováním klišé zlákali zástupy, někdy i národy, aby je vedli údajně ke štěstí, ve skutečnosti do války a nesvobody.

Myslíte si, že je nejaký spôsob, ako sa pred tým uchrániť?

Patřím do generace, která se směle může nazvat generace sysifovská, neboť pokud mi paměť sahá, od našeho útlého mládí jsme se nesnažili o nic menšího, než abychom vyvalili svět z rokle bídy a stínu nespravedlnosti nahoru na vrchol blíž ke světlu a čerstvému vzduchu. A vždycky, když už jsme se blížili jasnému vrcholu, nám to spadlo všechno na hlavu a srazilo nás to dolu, abychom mohli začít znovu.

Urobili ste zo zábavy umenie. Necítili ste sa nesvoj, keď sa začala Vaša tvorba brať ako Umenie? Napokon, pre mnohých intelektuálov nielen v Čechách ste priam nedotknuteľný a dokonalý.

Dokonalost jest znamenitá věc, ale má jednu vadu. Věstí konec.

Aké je Vaše chápanie umenia?

Lidské snažení a počínaní, které shrnujeme do pojmu Umění, je něco jako pevný a krásný řetěz, který ukovali umělci všech národů a všech dob, aby jim chránili duši člověka před odcizením.

Ako ste si vyberali partnerov, priateľov, spoluhráčov (Voskovec, Horníček…)?

Lidé se musí znát, musí se mít rádi,nebo mít alespoň společnou lásku, aby mohli jít za srandou až někam za vesmír, nebo do pravěku, anžto fantazii se meze nekladou a klásti nedají!

Čím bol pre Vás úspech, spoločenské uznanie?

Úspěch je jed. Je jed, který víc škodí lidem,kteří se na úspěch dívají, než těm, kteří úspěch mají.

Z neslušného slova sranda ste urobili pojem, ktorý má svoju filozofiu. Čo je podstatou srandy a smiechu?

Smích - tu ozvěnu našeho pláče - to křídlo úsměvu, co tluče za oknem nočního strachu, nikdy mít v hrsti nebudem. Kdybychom - nedejtež bohové - tu sladkou můru polapili, bylo by na světě po srandě.

Prečo sa však ľudia potrebujú smiať? Prečo vyhľadávajú ľudí ako Vy?

Neboť člověk se potřebuje bavit. Čím má větší problémy, tím víc se mu chce vrátit se na kolotoč.

A Vás milovali preto, že ste vedeli byť hrmotný a zemitý ako Hemingway, na ktorého ste sa trochu podobali, a zároveň krehký a zraniteľný ako nemý mím. Ako ste to robili?

Každý z nás dokáže být někdy vlaštovkou a někdy nosorožcem. Ale vědět, kdy má být vlaštovkou a kdy nosorožcem, to je genialita.

Je všeobecne známe, že ste vždy mali problémy s cenzúrou, rôznymi vládami a rôznymi režimami. Už sa ani nepýtam prečo?

Úřední osoba je snadno urazitelná. Čím hloupější a nevychovanější, tím urazitelnější, všimli jste si?

A Vás priťahovali hlupáci všetkých čias…

Všude, kde je blbec, je nebezpečno.

Aký je Váš vzťah k súčasnosti?

Nikdy nemohli generace utéct před svým tehdejším dneškem. A z dnešního dneška emigrovat do jiného dneška se nedá.

Je to rezignácia alebo múdrosť? Dá sa s poznaním, ku ktorému ste za svojho života dospeli, veriť, že tento svet bude raz krajší a lepší?

Jsem optimista, protože chci mít rád lidi a život. Nic jiného mi nezbývá.

Výroky Jana Wericha sú autentické, rozhovor je vymyslený.