"Státní moc byla vývojem událostí kolem Plastiků (zatčení a proces s nekonformní rockovou kapelou The Plastic People of the Universe) překvapena a zaskočena. Nikdo zřejmě neočekával, že právě tenhle případ vyvolá takovou odezvu. Předpokládalo se, že to bude rutinně vyřízeno jako kriminální případ mezi tisíci jiných. Nejdřív se pokusili o difamační protiútok (televizní film proti Plastikům, různé články, například v Mladém světě), pak začali ustupovat, uvězněné postupně propouštěli z vazby, případ se jaksi smrskával, až nakonec (nepočítám-li menší proces v Plzni) odsoudili jen čtyři, a to ještě k poměrně malým trestům, na pokrytí vazby nebo o pár měsíců delším, největší trest dostal pochopitelně Jirous. Proces to byl slavný, znáte asi úvahu, kterou jsem o něm tehdy napsal. Mohlo se ještě postávat v soudních chodbách a na schodištích, ještě bylo možné vidět v poutech vedené obžalované a volat na ně, tyhle možnosti byly pak rychle odbourávány - tempem odpovídajícím rychlosti, s níž rostla solidarita. Publikum, shromážděné v prostorách soudu, bylo předobrazem Charty 77, atmosféra rovnosti, solidarity, družnosti, pospolitosti a obětavé ochoty vzájemně si pomáhat, vyvolávané vědomím společné věci a společného ohrožení, nebyla jen atmosférou té soudní budovy, ale i atmosférou prvních měsíců Charty." - Takto spomína Václav Havel na obdobie a okolnosti vzniku Charty 77, jedného z najvýznamnejších občianskych vystúpení našich novovekých dejín. To, že signatári Charty ako priamu príčinu svojho vyhlásenia zvolili súdny proces s Plastikmi, undergroundovou rockovou skupinou, dokladá skutočnosť, že im v prvom rade išlo o slobodu prejavu, ochranu ľudských práv a najmä o právo občanov na kultúru v celej jej šírke. Koncom roka 1976 prebehla príprava a 1. januára 1977 predniesli prví hovorcovia (Jan Patočka, Václav Havel a Jiří Hájek) Vyhlásenie Charty 77. Charta sa stala nezávislou občianskou inštitúciou s mimoriadne veľkou autoritou nielen medzi intelektuálmi po celom svete, ale aj medzinárodnou politickou reprezentáciou. Jej priamy a veľmi tesný kontakt na súčasné umenie (a najmä jeho nonkonformné - alternatívne polohy) zabezpečil celému dianiu nezvyklú životaschopnosť, pretože prilákal veľké množstvo mladých ľudí, ktorí svoj svetonázor výrazne prezentujú cez hudbu, divadlo či literatúru. Plastici sa stali nielen rockovou legendou a ich vplyv, teda vplyv toho, čo reprezentovali, dominoval celému dianiu v neoficiálnej kultúre.
Účinkovanie skupiny The Plastic People of the Universe v petržalskom Klube Za zrkadlom (s následnou šnúrou po Slovensku) nebude dnes prvým stretnutím Bratislavčanov s osobnosťami pražského undergroundu. V rámci "podzemného" projektu Antiuniverzity sme v októbri 1978 realizovali v Rači stretnutie s Pavlom Zajíčkom - v tom čase viedol skupinu DG 307, v ktorej hral aj Milan Hlavsa, zakladateľ a autor hudby Plastikov. Toto stretnutie nadväzovalo atmosférou na podobné podujatia v Čechách (okrem Zajíčka sa na ňom zúčastnili aj ďalší členovia DG 307, D. Němcová, V. Jirousová či M. Kusý), keď po vzájomných diskusiách nasledovalo šťavnaté bigbítové "džemovanie" až do rána. Milan Hlavsa koncertoval so skupinami Garáž, PPU (skratka skupiny The Plastic People of the Universe, ktorou miatli cenzúru) a Půlnoc v rokoch 1987 a 1988 v rámci Dotykov a spojení a veľkolepého festivalu Čertovo kolo, ktorý bol v Športovej hale na Pasienkoch. Účastníci koncertov, ktoré budú mať Plastici v rámci svojho súčasného slovenského turné, budú mať možnosť po prvýkrát v celej šírke posúdiť tvorbu tohto skvelého predstaviteľa svetového undergroundu.
Autor: Ladislav Snopko (Autor je riaditeľom Kultúrnych zariadení
