SME

Kiska je na spajanie sa s liberalmi velmi konzervativny, hlavne ludia ktorych si do strany pozbieral

mna zaujala jedna vec; ked je proti sankciam danko, rozmazne to cela medialna scena a facbooky sa nezastavia, ked je vsak za zrusenie sankcii vocca opozicie sulik, v hlavnej nedelnej politickej relacii, nikto sa nad tym nepozastavi. a ide to tak daleko, ze ked chcem ten sulikov vyrok s5ne vygooglit, nenajde sa jedina zmienka v standartnych mediach (tych, ktore o rovnakom dankovom vyroku daju dva prispevky denne), ale googel mi vyhodi len tzv. parlamentne listy, hlavnespravy ci slobodny vysielac. co uz tak neprekvapuje, lebo prave ich publiku to populista sulik adresoval

"Poslanci Sas" (vyjadril sa len M. Klus, ktory nie je ani len clenom Sas) "zabudli" podotknut, ze za zrusenie sankcii sa zasadzoval samotny sef a majitel firmy Sas, Richard Sulik ;)

politicky idiot reaguje na toto: https://komentare.sme.sk/c/205... inak ako typicky stupidny hejter zase zavadza a klame; "Německá kancléřka svým velkorysým prohlášením z loňského srpna 2015 bezpochyby uprchlickou vlnu nesnížila. Pohled na vývoj uprchlické vlny však poměrně překvapivě ukazuje, že její tempo ani nezvýšila" https://www.respekt.cz/politik... ps - tento sulikov blog je taky zly, ze ho zrejme naozaj pisal sam, aj hrubky ho usvedcuju

Chodte s tym pripadom za p. poslankynou Blahovou

Comu sa p. Droba cuduje, po tom co predvadza jeho preceda Sulik?

mokysak v sieti bol davno jasny

a splieta o rezervaciach, rezervacie sú možnosť, nie koncentrak. Môžu tam dobrovolne ti, ktorí si chcú zachovať pôvodný styl života, a majú tam dokonca ďalšie vyhody. A už úplne zadanie je odnimanie deti. Podstatne ale je, že uzemie povodneho americkeho obyvateľstva nebolo krvavymi vojenskymi vypravami dobyjane a obyvatelstvo vyvrazdovane v krutych koloniálnych vojnach ako dobijali rusi 80% územia RF, ludoorazdne americké stepi boli europanmi (aj rusmi) osidlovane, a drvivá väčšina indianov padla za obat infekciam a civilizačným ochoreniam, na ktoré nemali vyvinutu imunitu. Najdrastickejsie si asi pocinali kastilski krestanski fundamentalisti a conquistadori plieniaci v mene Krista inkske či aztecke civilizacie, to ale ťažko pripísať Amerike či americanom, a nedialo sa ani na území dnešnej usa. A nič to nemeni na tom, že Rusko je dnes posledná kolonialna krajina sveta krvavo trestajuca národy, ktoré sa chcú z kremelskeho jarma vymaniť. Len v takom cecensku vyhladili rusi v posledných dvoch vojnach, najmä v poslednej, tzv. Spinavej putinovej štvrtinu cecenskeho národa, groznyj putin za tri týždne vianocneho bombardovania a zasypavania raketami premenil na ruiny, ktoré pochovali 5 000 civilov, žien a deti.

estebacko kagebacky projekt penta podnikajuci metodami spravodajskych služieb orientuje svoj "biznis" všade tam, kde chce kremelsky kagebak vladnuci pomocou tajnych služieb obnoviť svoju nadvladu - na Slovensku, v Česku, Polsku, v Pobalti, Rumunsku, Bulharsku... Chyba iba Maďarsko, tam si to zabezpecuju pomocou Orbana a Jobbiku autonómne

Chceli dostať Lavrova, ktorý tadial letel. Spojili sa preto s ukropmi,ktorí majú Buky, ale nakoniec, ako hovorí ruska komora promovanych inzinierov sinus cosinus z Archangelska bolo zostrelene dvomi L 29 patriacim vzdusnym silam ISIS, raketami typu zborka - rozborka odvodenymi od posledného modelu kalasnikova. Ako všetci vieme, týmito zbranami zasobuje CIA bojovnikov ISIS, a ide o nezvratný dôkaz Americkej intervencie voči pokojne letiacim ruským cieľom. Zodpovednosť pada priamo na Obamu, zhor v pekle čierna islamská duša! Na ďalších verziach pracujeme...

Hitler sa tiež opieral o väčšinový názor. A keby sa Putin riadil väčšinovým názorom spoločnosti, v ktorej vybičoval veľkoruský šovinizmus tak, ako je u nás vybičovaná protiutečenecká hystéria na ktorej sa populisticky so svojim precedom podieľate, tak by napr. východ Európy prišiel o slobodu. Problém je, že když se novodobí fašisté vysmívají politické korektnosti (jako úchylce liberálů a humanistů) a šmahem označují uprchlíky za islamisty, kteří ohrožují naši evropskou kulturu, zároveň se velmi urazí, když jsou označeni za fašisty. http://www.respekt.cz/ost-blog...

Ved je to práve islamisticka totalita iran - spojenec ruska, čo vydal príkaz všetkým moslimom zabíjať všetkých kvôli rushdieho knizke. To je pomerne silnejsia káva oproti diplomatickému protestu, že? ;) iránsky duchovný vodca ajatolláh Rúholláh Chomejní kvôli satanským veršom vydal na Rushdieho fatvu. Tá sa vzťahuje na každého, kto sa podieľal na vydaní knihy. Radikálni islamisti tak v roku 1991 zavraždili prekladateľa do japončiny. Terčom útoku bol aj taliansky prekladateľ a vydavateľ z Nórska. V Turecku zasa dav fanatikov podpálil hotel, v ktorom býval prekladateľ Rushdieho knihy - pri tragédii zomrelo 37 ľudí.

keďže obama vyrazne znizoval pocty us vojakov v Európe a začal zatvarat základne, príčinou zvratu tejto strategie je akurat agresívne správanie kagebaka v kremli, ruska militantná politika, agresivna sovinisticka retorika a bezprecedentne prepisovanie hranic

Zvěrstva, která provádí Islámský stát, nejsou pro Sýrii ničím novým, to samé – upalování lidí nebo řezání hlav – dělal už režim v roce 1982. A dnes padají ze vzduchu barelové bomby a spálí zaživa stovky lidí, to je přece také terorismus. Už od začátku revoluce to byly Asadovy milice nebo Hizballáh, kdo také podřezával lidem hrdla, i dětem. Asad je ten, kdo celou současnou situaci na území Sýrie vytvořil. Asad využívá teroristické skupiny pro své cíle a terorismus těch extremistů je i jeho terorismem. Jaký má takový dialog smysl? Ve chvíli, kdy ti lidé dobře ví, že Asad zabil statisíce vlastních lidí, stojí jejich hlasy na straně dalšího vraha. LN: Máte zkušenosti s režimem Asada i s Islámským státem, proti oběma jste protestovala. Dá se říct, který z těchto režimů byl horší? Horší je ten, kdo Islámský stát přivedl do Sýrie. Za Asada jsme demonstrovali na ulici jen tři minuty a už na nás začali střílet ostrými náboji a zabíjeli lidi. Oba režimy jsou teroristické, jen jeden z nich je ale tou příčinou, a to je Asad. Není to ale zcela správné oba režimy porovnávat, je to jako byste mě nutil porovnávat vraha s vrahem nebo trýznitele s dalším trýznitelem. Chceme svobodu a nechceme ani jeden z těchto režimů. Máme už 200 000 mrtvých, devět milionů uprchlíků a o statisících zatčených v Sýrii se nic neví. A ještě nám má někdo říkat, aby se vrátil Asad? Jiskru zažehlo mučení dětí LN: Vraťme se na začátek syrské revoluce. Kde jste poprvé slyšela o protestech a co vás přimělo vyjít do ulic? Stejně jako ostatní Syřané jsem slyšela o protestech v Dar’á už od prvního dne. Zlobu na režim držel syrský lid v sobě už čtyřicet let, pak už stačila k začátku revoluce jen jiskra. Na to, že zatknou starší nebo mladé lidi a mučí je, jsme už byli zvyklí. Když ale zatýkali a mučili i děti, to už bylo moc. LN: Ještě než Asadův režim nahradil v části Sýrie Islámský stát, měla podle vás umírněná opozice šanci na vítězství? Myslíte, že kdyby zasáhl Západ hned, mohli jsme předejít dnešním zvěrstvům? V prvních dvou měsících, kdy padla Rakka, tam Islámský stát ještě nebyl. Kdyby tenkrát někdo podpořil opozici, aby měla sílu převzít vládu, tak by tam dnes žádný IS nebyl. Kdyby Západ zasáhl už v prvních měsících, nebo alespoň v prvním roce revoluce, mohlo by to skončit jinak. Zdroj: http://www.lidovky.cz/zvrhla-i... SMRTÍCÍ SYRSKÝ REŽIM „Zatímco mezinárodní společenství se soustředí na násilné excesy Islámského státu, v kontextu syrské války stále drží smutný primát pachatele největšího násilí damašský režim. Syrská síť pro lidská práva identifikovala za prosinec 2014 1232 civilních obětí konfliktu, přičemž 85 procent připisuje vládním jednotkám a 14 procent ozbrojené opozici včetně IS,“ upozornil v únorovém rozhovoru pro Lidovky.cz arabista Jan Čuřík. Čítajte viac: http://www.sme.sk/diskusie/use...

Zvěrstva, která provádí Islámský stát, nejsou pro Sýrii ničím novým, to samé – upalování lidí nebo řezání hlav – dělal už režim v roce 1982. A dnes padají ze vzduchu barelové bomby a spálí zaživa stovky lidí, to je přece také terorismus. Už od začátku revoluce to byly Asadovy milice nebo Hizballáh, kdo také podřezával lidem hrdla, i dětem. Asad je ten, kdo celou současnou situaci na území Sýrie vytvořil. Asad využívá teroristické skupiny pro své cíle a terorismus těch extremistů je i jeho terorismem. Jaký má takový dialog smysl? Ve chvíli, kdy ti lidé dobře ví, že Asad zabil statisíce vlastních lidí, stojí jejich hlasy na straně dalšího vraha. LN: Máte zkušenosti s režimem Asada i s Islámským státem, proti oběma jste protestovala. Dá se říct, který z těchto režimů byl horší? Horší je ten, kdo Islámský stát přivedl do Sýrie. Za Asada jsme demonstrovali na ulici jen tři minuty a už na nás začali střílet ostrými náboji a zabíjeli lidi. Oba režimy jsou teroristické, jen jeden z nich je ale tou příčinou, a to je Asad. Není to ale zcela správné oba režimy porovnávat, je to jako byste mě nutil porovnávat vraha s vrahem nebo trýznitele s dalším trýznitelem. Chceme svobodu a nechceme ani jeden z těchto režimů. Máme už 200 000 mrtvých, devět milionů uprchlíků a o statisících zatčených v Sýrii se nic neví. A ještě nám má někdo říkat, aby se vrátil Asad? Jiskru zažehlo mučení dětí LN: Vraťme se na začátek syrské revoluce. Kde jste poprvé slyšela o protestech a co vás přimělo vyjít do ulic? Stejně jako ostatní Syřané jsem slyšela o protestech v Dar’á už od prvního dne. Zlobu na režim držel syrský lid v sobě už čtyřicet let, pak už stačila k začátku revoluce jen jiskra. Na to, že zatknou starší nebo mladé lidi a mučí je, jsme už byli zvyklí. Když ale zatýkali a mučili i děti, to už bylo moc. LN: Ještě než Asadův režim nahradil v části Sýrie Islámský stát, měla podle vás umírněná opozice šanci na vítězství? Myslíte, že kdyby zasáhl Západ hned, mohli jsme předejít dnešním zvěrstvům? V prvních dvou měsících, kdy padla Rakka, tam Islámský stát ještě nebyl. Kdyby tenkrát někdo podpořil opozici, aby měla sílu převzít vládu, tak by tam dnes žádný IS nebyl. Kdyby Západ zasáhl už v prvních měsících, nebo alespoň v prvním roce revoluce, mohlo by to skončit jinak. Zdroj: http://www.lidovky.cz/zvrhla-i... SMRTÍCÍ SYRSKÝ REŽIM „Zatímco mezinárodní společenství se soustředí na násilné excesy Islámského státu, v kontextu syrské války stále drží smutný primát pachatele největšího násilí damašský režim. Syrská síť pro lidská práva identifikovala za prosinec 2014 1232 civilních obětí konfliktu, přičemž 85 procent připisuje vládním jednotkám a 14 procent ozbrojené opozici včetně IS,“ upozornil v únorovém rozhovoru pro Lidovky.cz arabista Jan Čuřík. (Celý rozhovor čtěte zde: Arabista o teroru Islámského státu: Strach dává násilí symbolický rozměr)

*** (príspevok porušil KÓDEX diskutujúceho)

Azda najvýznamnejším poučením z Iraku je to, že akýkoľvek vojenský zásah si vyžaduje odhodlanie zotrvať do úspešného konca. V americkom povedomí existuje takzvané „pravidlo Pottery Barn“ (nazvané podľa Pottery Barn, populárneho obchodného reťazca, predávajúceho nábytok a bytové doplnky): ak niečo rozbijete, je to vaše. Modelom na okupáciu Iraku preto mali byť povojnové Japonsko a Nemecko, v ktorých nebolo ani náznaku pochybnosti o odhodlanosti Ameriky doviesť úlohu do úspešného konca. Nič totiž neprivoláva vojenskú katastrofu účinnejšie než vedomie, že americký „okupant“ zdupká pri prvom náznaku ťažkostí. Samozrejme, nutnosť takéhoto dlhodobého odhodlania posúva latku pre prípadný vojenský zásah výrazne vyššie. Ak nebolo jasné, že sa podarí udržať dlhodobú politickú vôľu postarať sa o krajinu, tak sa k útoku možno nemalo pristúpiť vôbec. To nezdôvodňuje neskoršie zbavenie sa zodpovednosti za vývoj v krajine a stiahnutie amerických síl. Čo je však dôležitejšie, vonkoncom to nezdôvodňuje totálnu pasivitu Európy, ktorá donedávna žila v ilúzii, že najlepšou odpoveďou na občiansku vojnu v Sýrii je nechať situáciu „vyhniť“. Ostáva len dúfať, že z tejto ilúzie Európanov preberie súčasná utečenecká vlna, ako aj fakt, že vo vojenských operáciách v Sýrii dnes hrajú prvé husle Irán a Rusko, režimy opovrhujúce liberálnou demokraciou a sledujúce v regióne svoje temné ciele. Dalibor Roháč

Kto dal do pohybu súčasnú utečeneckú vlnu z Blízkeho východu? Komentátor Hospodárskych novín Dag Daniš v tom má jasno. Spôsobila ju podľa neho „vojenská politika Spojených štátov a ich európskych spojencov. Konkrétne ich neprezieravé a nezvládnuté útoky na Afganistan, Irak, Líbyu. A ich zhubná podpora povstalcov v Sýrii.“ Téza, že koreňom súčasných problémov bola posadnutosť amerických neokonzervatívcov exportovaním demokracie, ktorá údajne rozrušila krehkú politickú rovnováhu v regióne, nie je nová. Súhlasia s ňou aj mnohí tí, ktorí si cenia členstvo Slovenska v NATO, nesadajú na lep konšpiračným teóriám a nemožno ich obviňovať zo zápecníckeho antiamerikanizmu. Napriek tomu hádzanie viny za súčasnú situáciu na Busha, Cheneyho či Rumsfelda neobstojí. Nesvojprávne bábky? Zlomom v regióne boli spontánne, doma vzniknuté udalosti arabskej jari na prelome rokov 2010 a 2011. Snaha vidieť túto vlnu revolúcií v krajinách ako Tunisko či Egypt ako pokračovanie neokonzervatívnych snáh kontrolovať blízkovýchodnú politiku alebo ako akýsi nezamýšľaný dôsledok vojny v Iraku je nepresvedčivá. Navyše redukuje obyvateľov arabských krajín do pozície bezprizorných figúrok bez akejkoľvek vlastnej vôle a ašpirácií, iba čakajúcich na to, čo urobí Západ. Rovnako, ako keď sa o udalostiach kyjevského majdanu hovorí ako o inscenácii zorganizovanej Európskou úniou a Victoriou Nulandovou, obdobné vykreslenie arabskej jari je neúctivé k Arabom, ktorí sa rozhodli vystúpiť proti svojim nekompetentným, kleptokratickým a autoritárskym vládam. Nepokoje v regióne spustilo upálenie sa tuniského predavača Mohameda Bouaziziho, ktorý bol obeťou neustáleho šikanovania miestnych úradov, čo si od neho pýtali na každom kroku úplatky. Váhanie a bezradnosť Jeho príklad nasledovali mnohí ďalší. Boli oni všetci americkými bábkami? Alebo boli ich činy reakciou na americkú zvoľu v Iraku? Nie, revolúcie, ktoré sa prehnali regiónom – a ktoré viedli k rôznym výsledkom –, boli výsledkom desaťročí katastrofálneho vládnutia miestnych vlád – korupcie, politického prenasledovania a predovšetkým neustáleho ekonomického zaostávania a astronomickej nezamestnanosti medzi mladými. Ak bolo na americkej zahraničnej politike v roku 2011 niečo pozoruhodné, tak to nebola snaha revolúcie rozdúchavať či organizovať, ale naopak dlhé váhanie a bezradnosť v tom, ako sa k nim postaviť. To, samozrejme, neznamená, že si Američania môžu k vojne v Iraku gratulovať. Naopak, možno by toto mohla byť dobrá príležitosť, aby som sa pochválil svojou prezieravosťou, lebo som sa v roku 2003, vo veku 20 rokov, domnieval, že invázia nebude dobrý nápad. Pomohla vojenská zdržanlivosť? Avšak rovnako zle ako Irak – ak nie horšie – dnes vyzerá Sýria, ktorá okupácii, a donedávna ani vzdušným akciám, vystavená nebola. Západ stál so založenými rukami, aj keď Asadov režim použil proti vlastnému obyvateľstvu sarín v auguste 2013. V Líbyi si zasa krajiny NATO s mandátom OSN vynucovali bezletovú zónu, ale na pozemnú inváziu sa nikdy neodhodlali. Nie je jasné, že vojenská zdržanlivosť Západu v týchto dvoch prípadoch viedla k citeľne lepším výsledkom. Netreba tiež zabúdať na skutočnú históriu vojny v Iraku. Prvé roky po invázii boli skutočne katastrofické. Keď však v roku 2007 zvýšil prezident Bush počty amerických vojakov v krajine – čiastočne pod intelektuálnym vplyvom môjho kolegu v AEI Fredericka Kagana –, bezpečnostná situácia sa rýchlo stabilizovala. Z kopca to začalo ísť znova až vo chvíli, keď bolo jasné, že prezident Obama svoj úmysel stiahnuť americké sily z krajiny myslí vážne. Európska pasivita Azda najv

*** (príspevok porušil KÓDEX diskutujúceho)

majú peniaze, predali majetky, majú i vzdelanie, ale utekaju pred asadom, ktorý im hadze barelove bomby na hlavu - takže ziadni ekonomickí migranti, ale utecenci