Štvrtok, 22. október, 2020 | Meniny má SergejKrížovkyKrížovky

Kdo je Max z českého románu? *Dvě literární postavy z románu Michala Viewegha

Forma, kterou spisovatel Jiří Kratochvil zvolil pro svou recenzi už čtvrté prózy třiatřicetiletého Michala Viewegha Účastníci zájezdu, je poněkud neobvyklá. O Vieweghově poetice tu vedou rozpravu dvě postavy, zrozené v jeho vlastním románovém textu. ...

Forma, kterou spisovatel Jiří Kratochvil zvolil pro svou recenzi už čtvrté prózy třiatřicetiletého Michala Viewegha Účastníci zájezdu, je poněkud neobvyklá. O Vieweghově poetice tu vedou rozpravu dvě postavy, zrozené v jeho vlastním románovém textu. Kratochvil si tedy vypůjčil vieweghovskou metodu hry na skutečnost a fikci: navlékl sám sebe do obleku imaginárního pana Petresca, té nejtajemnější a nejrománovější postavy ze všech účastníků zájezdové prózy, a naopak postavu spisovatele Maxe ztotožnil s reálným autorem. Čtenářům dalšího Vieweghova bestselleru - pár týdnů po vydání je pětadvacetitisícový náklad skoro rozebrán - toto však vysvětlovat jistě není nutné.

Skryť Vypnúť reklamu

JIŘÍ PEŇÁS, Respekt č. 27

Petrescu (k Maxovi): Nemluvili jsme dosud o vašich románech.

Max (k Petrescovi): Ale to se mi právě na našich rozhovorech tak líbilo, nekažme si to.

Petrescu: Měl byste mi aspoň chvíli věřit, že vám nemíním ublížit, že nemám žádné postranné úmysly a že nejsem literární kritik.

Pane, vy jste radar!

Max: Dobrá, mluvte si o mých románech, ale něco za něco. Já se vás zase smím zeptat, kdo jste, pane Petrescu?

Petrescu: Zajímají mě, jak by řekl váš poslanec Hynek, mantinely. A zajímají mě taky kvůli mně samému. Každý, kdo dnes píše, má hodně podobné problémy.

Max: Rozumím, takže vy jste ten, kdo taky píše, a já jsem pro vás odstrašujícím příkladem někoho, kdo si neumí ustavit mantinely.

Petrescu: Vy jste pro mě příkladem nesmírně talentovaného prozaika, který se ovšem ještě pořádně nerozhodl, jestli chce být Kingem českého románu, anebo třeba, copak já vím, Philipem Rothem. A toho Kinga jsem samozřejmě vybral jen kvůli jménu, a nikoli žánru, který reprezentuje.

Skryť Vypnúť reklamu

Max: Ale to je docela prosté - chci být Maxem českého románu.

Petrescu (vrtí hlavou): Ne, ne, ve vašem případě to není tak prosté. Americký sociolog David Riesman dělí lidi na ty, jejichž životní chod určuje uvnitř instalovaný gyroskop, t. j. vnitřní navigační zařízení, a na ty, kteří se řídí radarem. Řekl bych, že jste autor s velice citlivým radarem. A je to na vás znát hned natřikráte. Tak především samozřejmě vás pozorovací talent, radarová tykadélka, a schopnost pohotově vybírat z tezauru přesně dopozorovaných detailů a umění dát jim sugestivní podobu při konstruování literární skutečnosti. A nejde samozřejmě jen o přesně odpozorované a do literární podoby přestavené detaily. Svým radarem citlivě ohmatáváte i kontury času, v němž žijeme a dokážete pro ně najít adekvátní slovesný tvar. Víte, Maxi, znám vlastně jenom jedinou krutou závist - když někdo napíše něco, co bych já, i kdybych se rozkrájel, v životě nesvedl. Nuže, nad některými odstavci ve vašich knihách, zvláště pak v Názorech na vraždu, jsem jen bledl závistí. Anebo zelenal, Maxi? Je přesnější zelenal?

Skryť Vypnúť reklamu

Max: To záleží myslím na pozadí. Jde o to, na jakém pozadí jste četl mé knihy.

Petrescu: A dále je pátravý pohyb vašeho radaru zřetelný i na vašem obsáhlém repertoáru forem. Objevil jste si tolik slovesných prostředků, že občas neodoláte a jen je tak předvádíte, jako v nějakém varietním výstupu. A teď nemyslím samozřejmě vaše Nápady laskavého čtenáře, kde je to na místě, ale některé odstavce ve vašich románech.

Max: Ach, ty mé nešťastné parodie! Když autor předvede, jak se umí převtělovat, jako by tak zároveň předvedl, jak nemá vlastní tělo!

Petrescu: Viděl jsem básníka Antonína Brouska, jinak zcela netečného k vašim knihám, jak si svazeček Nápadů laskavého čtenáře s potěšením nosí stále s sebou. Nejste ovšem Jáchym Topol, kterému stačí dát příležitost, a jde to z něho jak z ropného vrtu a v naprosto originální a nezaměnitelné formě, má svůj způsob, s jehož hledáním se ani nijak neobtěžoval. Na rozdíl od vás nehledá, ale má.

Skryť Vypnúť reklamu

Neubližujte svému spisovateli

Max: Takže radarový Max! A třetí znak mé radarovosti?

Petrescu: Ale o tom samozřejmě moc dobře víte. Vaše reakce na kritiku.

Max (otráveně): To jsem čekal.

Petrescu: Jste si vědom hysteričnosti své reakce, však jste to také půvabně zparodoval v Podobenství o skutečném významu literární kritiky. Dáváte všemožně najevo, jak kritiky pohrdáte, a přitom se jim stále snažíte něco předvádět anebo dokazovat. Prostě klasická hysterická vazba na literární kritiku -

Max: - jak by řekl Freud. Anebo Breuer? Představte si, pane Petrescu, že by mě nikdy nenapadlo, že i vy mě nakonec budete mentorovat.

Petrescu: No jasně, stvořil jste si mě s přesně vymezeným programem, který má na rozdíl od Asimových robotů jen jediný nepřekročitelný zákon: neubližovat ubohému Maxovi! Stvořil jste si mě jako kompenzační protějšek všech těch odporných kritiků. Jenže já vám opravdu neubližuji. Jen se pokouším porozumět něčemu, o čem si myslím, že by to mohlo zajímat nás oba, a co se navíc týká všech spisovatelů ve svobodné společnosti. V Dürrenmattově hře Podvečer pozdního podzimu říká její hrdina, slavný spisovatel: "Jako mladý muž jsem se pokoušel prosadit co přísný stylista. Několik místních redaktorů mi poklepalo na ramena, jinak se o mě nezajímal ani pes." A tou vaší knížkou přísného stylisty jsou Názory na vraždu, mistrná novela, ale nejmíň úspěšná z celé vaší tvorby, nervou se o ni čtenáři ani zahraniční nakladatelé. V Báječných létech pod psa, zdaleka ne tak stylisticky perfektních, jste poprvé předvedl, jak se umíte trefit do toho, co chce publikum. Byl jste první, kdo zachytil čas sovětské okupace z pohledu "normalizované většiny", a nikoli jako národní tragédii, ale obrovskou legraci, uvolňující, katarzní srandu. A navíc to byla i vaše kniha "životní nutnosti", něco, co jste psal s náramným potěšením. A nechyběla ani tichá literární inspirace, a sice skvělým humoristickým románem Patricka Cauvina, příběhem trablů dětského génia. A v postmoderním prostoru jste se pak pohotově stal hravě postmoderní. Výchova dívek v Čechách je nejsilněší v radosti ze hry s postavami, ze hry s vypravěčem i čtenáři, a v postmoderním balancování až na hranici bulvární literatury. A nejslabší je v pokuse poskládat to všechno do působivého příběhu. Ale k příběhu bych se ještě vrátil, teď chci jen říct, že vaše hra s postavami, vypravěčem i čtenáři, to rázné vybočení z typu "tradičního vypravěče", zmátla nejednoho literárního kritika. A chtěli po vás, abyste si nehrál na zobrazování, ale zas hezky poctivě zobrazoval. A hnali vás ostrými šťouchy zpátky do chlívečku, který vám recenzemi na Báječná léta postavili. Jenže není v české literatuře překvapivějšího a pohyblivějšího autora než jste vy. Stále svými radary ohmatáváte horizont i kulisiště literární scény a zásluhou svých radarů také víte, co by teď zrovna mohlo být "ve vzduchu".

Skryť Vypnúť reklamu

Max: Čili spisovatelská kurva, která když nás zítra budou okupovat Číňani, naučí se už včera psát čínskými znaky.

Petrescu: Zas reagujete hystericky, Maxi. S tím se už přece musíte smířit, že nedokážete být osamělým běžcem, takovým Demlem anebo Ladislavem Klímou.

Max: I když bych jimi, přísně vzato, dokázal být daleko líp než oni sami. To chcete říct, že ano.

Petrescu: Správně, za jistých podmínek. Ale pouze tím nejexcelentnějším Demlem a nejexcelentnějším Ladislavem Klímou.

Max (k sobě): Tak to je opravdu, ale opravdu naposledy, co jsem si toho Petresca pustil k tělu. Jak starej blbec si vymyslím docela slušnou a sympatickou postavu, s níž se dá mile konverzovat, a pak mi někdo do ní vklouzne jako do boxerské rukavice a začne mě surově inzultovat. (K Petrescovi) Na shledanou a děkuji. Ale upřímně. Moc jste mi pomohl.

Skryť Vypnúť reklamu

Petrescu: Ale počkejte, neutíkejte! Opravdu chcete přijít o to nejdůležitější? Takže vás třeba nezajímá, co neumíte, který z literárních prostředků neovládáte?

Max (nerozhodně přešlapuje): Tak na to si tedy ještě počkám.

Krev, pot a slzy

Petrescu: Fabulování není vaší nejsilnější stránkou, přestože si jistě myslíte něco jiného. Je perfektní vlastně jen v Báječných letech, o nichž jsem už řekl, že jsou vaší šťastnou knihou "životní nutnosti", nesenou životním příběhem, konglomerátem ironie a denního snění. V ostatních knihách je to spíš jen sled oněch přesně odpozorovaných a působivě napsaných situací, někdy historek anebo anekdot. Světlem a tmou závratně stoupající spirála příběhu, to vám není vlastní. Tady jsou přirozené meze vašeho talentu, který se stále musí opírat o hmatatelný prostor. Nikdy nenapíšete žádnou legendu, baladu, báje, žádný "nesmrtelný příběh". A je dobré vědět, čím je váš talent vymezen. Hemingway kdysi řekl, že spisovatel musí být úzký, chce-li něco dokázat.

Skryť Vypnúť reklamu

Ale váš problém je i v tom, že byste se rád zalíbil lidem všem. Hle, co všechno jste se pokusil dostat do Účastníků zájezdu. Tak především to má být znova (po Výchově dívek a prvních náznacích už v Báječných letech) román vznikající přímo před očima čtenářů. A jak ten čas románu letí: ještě na počátku devadesátých let vzbuzoval metaromán vznikající před očima čtenářů bezmála pohoršení literární kritiky, a dnes už je to zavedený žánr a vaší zásluhou. Maxi se teď čte i v metru, ve vlaku a samozřejmě v zájezdových autobusech. Dále jsou Účastníci románem konfese a sporu s literárními kritiky. A nechybí v něm ani místa nonkonformně provokativní a pohoršující (totiž místa, o nichž si to třeba myslíte, ale znova: jak čas literatury pádí, i kdybyste se, Maxi, ve svém románě uonanoval, je to už jen zaběhaná literární figura a ministerstvo školství ji už zařadilo i do maturitních otázek z českého jazyka). Ale nikoli na posledním místě je to román, který se svou strukturou nejvíce přiblížil televiznímu seriálu. Tajemství seriálu je totiž jen v posunování obrázků, situací, momentek. V podstatě se tam už nich neděje a neděje se to za přítomnosti stále stejného souboru postav a čas je tam nedůležitý, jako by to byl stále týž den. A tak Účastníci zájezdů jsou ještě maličko postmoderní, ale už zároveň robustně videokulturní.

Skryť Vypnúť reklamu

A tak, Maxi, veden svými radary, cílevědomě pádlujete do věku videokultury, a mám vás snad přesvědčovat, že tam pádlujete, hluboko pod laťkou svého talentu? Váš radar je váš guru. A k tomu patří i to, že pracujete na svém image se stejným zápalem jako na svých románech. A tady jsme zas u těch mantinelů. Vaše jedinečná schopnost lovit skutečnost do sítě jazyka se už začíná v Účastnících měnit na pečlivé animování a kolorování. A za chvíli už ztrácíte zájem vegetovat ve stále se zužujícím prostoru literatury a ze spisovatele se stanete scenáristou a hvězdou videokultury. Anebo se mýlím?

Víte, Maxi, jako člověk bych vám přál co nejšťastnější život, ale jako spisovateli jen samé životní katastrofy, které by probudily váš už podřimující talent. A protože nemáte svůj velký příběh v sobě, přál bych vám, aby si vás, cvak, chytil ten příběh bolestně bez želez. A jen katastrofický scénář vašeho života má šanci stát se nekatastrofickým scénářem vaší literární dráhy. Radost z vyprávění je vše, ale má to bohužel jeden blbý háček: tahle radost žije nejen z autorova potu, ale i z jeho krve.

Skryť Vypnúť reklamu

(Po svých posledních slovech se pan Petrescu otočí, aby se podíval, kam to jeho posluchač zmizel. Ale stojí už jen na prázdné refýži, po Maxovi ani vidu ani slechu.)

Autor (1943) je spisovateľ žijúci v Brne, autor románov Medvědí román a Avion.

(Michal Viewegh: ÚČASTNÍCI ZÁJEZDU. Vydal Petrov, Brno 1996)

Skryť Vypnúť reklamu

Najčítanejšie na SME

Inzercia - Tlačové správy

  1. Downtown Bratislavy sa rozrastie o nový rezidenčný projekt
  2. 5 vecí, ktoré definujú prémiové bývanie
  3. Na Slovensku pribúdajú nové bankomaty. Viete čo v nich vybavíte?
  4. Päť chýb pri zateplení strechy
  5. Vitajte v postapokalyptickom svete
  6. Covid a post-Covid: Ako sa chrániť pred kybernetickými útokmi?
  7. Programátori prezradili, čo ich v práci najviac motivuje
  8. LEN DNES: Zľava viac ako 50% na ročné predplatné týždenníkov MY
  9. NAŽIVO: Čo čaká ekonomiku? Sledujte #akonato konferenciu
  10. NAŽIVO: Ako na koronu reagujú úspešné firmy? Sledujte #akonato
  1. Zlaďte vaše šperky s jeseňou
  2. Nové laboratórium ekonomického experimentálneho výskumu na EUBA
  3. Programátori prezradili, čo ich v práci najviac motivuje
  4. 5 vecí, ktoré definujú prémiové bývanie
  5. LEN DNES: Zľava viac ako 50% na ročné predplatné týždenníkov MY
  6. Úprava osobného motorového vozidla
  7. Important information for Brazilians living in Slovakia
  8. Prečo sú dnes ryby také dôležité?
  9. Vitajte v postapokalyptickom svete
  10. NAŽIVO: Ako na koronu reagujú úspešné firmy? Sledujte #akonato
  1. Kam sa vybrať za jesennými výhľadmi? 17 354
  2. Rysy navštívi päťtisíc ľudí denne. Ako vyzerá denný chod chaty 16 222
  3. Vyučujú školy informatiku dobre? Tieto patria medzi ukážkové 15 168
  4. Jedlo v Bratislave: Tieto reštaurácie určite vyskúšajte 12 606
  5. Pravá strana Dunaja môže vďaka Inchebe získať novú tvár 11 883
  6. Toto sú povolania budúcnosti. Niektoré prekvapili 9 905
  7. Na Slovensku pribúdajú nové bankomaty. Viete čo v nich vybavíte? 9 697
  8. Ako vidia budúcnosť deti zo základných škôl? Budete prekvapení 9 525
  9. Korenie sexuálneho života po päťdesiatke. Tieto tipy vyskúšajte 9 448
  10. Hodnotenie profesionála: Ako obstáli obľúbené hotely v Tatrách? 9 235
Skryť Vypnúť reklamu
Skryť Vypnúť reklamu

Neprehliadnite tiež

Koronavírus na Slovensku: Krízový štáb rokuje o lockdowne, podľa Naďa výrazne stúpa úmrtnosť (minúta po minúte)

Celkový počet nakazených na Slovensku dosiahol číslo 35 330. Pandémia Covid-19 si doteraz vyžiadala 115 obetí.

Minister obrany Jaroslav Naď.

Zasadá krízový štáb: Nemocnice sú potemkinove dediny, vravia lekári zo zasadnutia

Politici rokovanie odmietajú komentovať, kým sa neskončí.

Tlačová konferencia po mimoriadnom zasadnutí vlády.
KOMENTÁR PETRA TKAČENKA

Kováčik pripomína, prečo treba udržať koalíciu

Hlavnou úlohou tejto vlády je nastolenie spravodlivosti.

Peter Tkačenko
Cynická obluda

Deľba práce v Slovane

A zatiaľ čo hráči vypadli odvšadiaľ odkiaľ sa dalo, fanúšikovia organizovali demonštráciu s výtržnosťami.