Nezbylo nic, jenom pláče *Hovoríme s hercom, režisérom a spisovateľom BŘETISLAVOM RYCHLÍKOM

Rómsky holocaust bol jednou z tragédií druhej svetovej vojny. K neblahým účtom komunistického režimu môžeme nepochybne pripočítať aj to, že počas celých päťdesiat rokov od konca vojny zostával tiež jedným z bielych miest v našej histórii, napokon ako ...

Rómsky holocaust bol jednou z tragédií druhej svetovej vojny. K neblahým účtom komunistického režimu môžeme nepochybne pripočítať aj to, že počas celých päťdesiat rokov od konca vojny zostával tiež jedným z bielych miest v našej histórii, napokon ako mnohé ďalšie. Pre mňa však zostáva rovnako tragickým, že rasizmus a antisemitizmus už v medzivojnovom Československu podnietili zákony, ktoré odnímali Rómom niektoré občianske práva. Ustanovenia zákona z roku 1927 označovali Rómov za asociálnych a umožňovali zachytávať ich v špeciálnych policajných súpiskách, vydávať pre dospelé osoby cigánske preukazy alebo kočovnícke listy a uplatňovať na rómsku populáciu iné administratívne opatrenia. Až skúsenosť totalitných režimov odkryla, aké nebezpečné je spochybniť skupinu ľudí ako rovnoprávnych členov spoločnosti, že už tým je dotknutá sama nedotknuteľnosť ich ľudskej dôstojnosti a života. Prechod je ľahší než by sa zdalo. "Jestliže nějaká lidská bytost ztratí svůj politický status, ve shodě s implikacemi vrozených práv člověka by se měla dostat právě do té situace, pro níž byla deklarace obecně lidských práv připravena. Ve skutečnosti je tomu naopak. Zdá se, že člověk, který není nic než člověk, ztratil právě ony vlastnosti, které umožňují, aby s ním ostatní lidé zacházeli jako s bližním," napísala Hannah Arendtová vo svojej Knihe Původ totalitarizmu.

SkryťVypnúť reklamu
SkryťVypnúť reklamu
SkryťVypnúť reklamu
Článok pokračuje pod video reklamou
SkryťVypnúť reklamu
Článok pokračuje pod video reklamou

SkryťVypnúť reklamu

Holocaustu napokon podľahla väčšina českých Rómov. Z tých pár svedectiev, ktoré sa zachovali, si potom dokážete uvedomiť hrôzu a bolesti nášho sveta, našu neschopnosť, úzkosti a traumu. Aj to chcel Břetislav Rychlík ukázať vo svojom dokumente. Jeho základnou otázkou zostáva: či sme ešte schopní a pripravení čeliť zlu. Pretože, ako hovorí, prvým krokom ku každej totalite, rasizmu a teroru je naša hnilobná ľahostajnosť. Pritom proklamované tézy, že Rómovia vlastne nepatria do našej histórie, vystupujú stále výraznejšie na povrch. A toto je krivé zrkadlo, v ktorom môžeme uvidieť aj česko-rómsku - a pretože dnes nikto nevie, koľko českých Rómov je Slovákov - aj česko-slovensko rómsku súčasnosť.

# Práve ste dokončili v spolupráci s kameramanom Karolom Slachom dokument Ó tu kálo čiriklóro - Ó, ty černý ptáčku o holocauste Rómov. Prečo vás zaujala práve téma rómskeho holocaustu?

SkryťVypnúť reklamu

"Před šesti lety se mi dostal do rukou rukopis Dušana Holého a Ctibora Nečase Žalující píseň. Je to kniha kombinující historickou a etnografickou studii, objektivní a subjektivní rovinu vyprávění. Opírá se především o vyprávění dvou žen - Růženy Danielové z Mutěnic a Heleny Malíkové ze Starého Města u Uherského Hradiště o tom, co zažily v lágrech během druhé světové války. Dočetl jsem ji v noci, vedle spala moje dcera a já jsem pořád myslel na krutost, s jakou Romy likvidovali, jak jim zabíjeli děti. Na matky, které dětem dávaly pít vlastní sliny, protože ze špinavé vody by dostaly týfus, jak měli napuchlé hlavy od žízně. Plakal jsem, a zároveň měl pocit, jako když čtete existenciální poezii. Jejich výpovědi, které můj přítel Dušan Holý po léta zaznamenával, byly sžírající a drásavou reflexí utrpení a bolesti i očistnou bitvou matky o své děti. Něco tak silné jsem nezaznamenal v žádném jiném literárním díle. Všechny ty příběhy jsou mi blízké už z dětství; jeden Rom, který tenhle lágr prožil, štípal babičce celý život dříví a mně dělal z polen loutkové divadlo, bylo to vůbec první divadlo v mém životě. Znal jsem rodiny velických a vrbeckých Cikánů, muzikantů, kteří byli vyreklamováni z lágru a žili dodnes na Horňácku, kde nosili kroj a mluvili místním nářečím. Když jsem knížku dočetl, cítil jsem, že se musím pustit do tohoto tématu neznámého holocaustu. Dokument je o celém jeho vzniku, tedy i o tom, že v demokratickém Československu v roce 1927 byly přijaty z dnešního hlediska rasistické zákony, které Romům odnímaly veškerá práva jako asociálům, které je vyčlenily ze společnosti. Protektorátní vláda, samozřejmě, tyto zákony bez výhrady přijala a rozšířila je o ustanovení, která umožňovala fyzickou likvidaci."

SkryťVypnúť reklamu

# Hovoríte o neznámom holocauste. Prečo neznámom?

"Existuje velice přesný součet Romů, který protektorátní vládě sloužil k `potírání cikánského zlořádu`. Podle těchto výpočtů holocaust z celkového počtu 6 600 Romů přežilo asi 500, 4 500 zemřelo v Osvětimi a v jiných vyhlazovacích táborech, 500 v českých pracovních táborech. Z těch, co se vrátili, se mnozí k tomu, co přežili nikdy nepřiznali a z jakési víry v poválečné Československo si změnili jména. Protože šlo většinou o negramotné lidi, svědectví nefungovalo v tolika rovinách jako u Židů, kde jednak existovaly historické výzkumy, ale i obrovské množství krásné literatury, divadelních her, či jiných uměleckých forem, zachytávajících jejich utrpení. Po Romech nezbylo nic, jenom písničky. Nejsilnějším pocitem jsou pláče z lágru, které improvizovali na různá koncentráčnícká témata - lamentace, odposlechy, vzdechy. V Polsku, na Slovensku, v Rusku existují písně, které mají podobnou melodiku a nad ní jsou slova. Na to, že šlo o negramotné lidi, připomínají výkřiky, věty, které denně slýchávali v táboře, osobní zkušenost - dokonalou poezii. Takhle přece píše spousta básníků. Písně mají v sobě obrovský morální apel a současně emoci. Dnes z toho zbyla jenom legenda."

SkryťVypnúť reklamu

# Koľko Rómov, ktorí holocaust prežili, žije dodnes?

"Odhaduje se, že asi šedesát až osmdesát."

# Aká je ich osobná skúsenosť z vyhladzovacích táborov?

"Skupina Romů, která žila na Moravském Slovácku, byla na cestě k asimilaci, oblékali si kroje a mluvili nářečím. V lágrech se chovali nesmírně důvěřivě. Do doby holocaustu neměli tragickou genetickou zkušenost jako Židé. Neznali cíl ani důvod deportací. Domnívali se, že mají být odeslaní někam na krátkodobou práci. Podle toho si brali jenom potřebný oděv a určité množství peněz a potravin na cestu, majetek zanechali v opuštěných domovech. Jeden svědek, který žil v Jižní Americe, popisoval případ, kdy jim Mengele rozdal hudební nástroje a dovolil v lágru v noci zapálit ohně. Celou noc se radovali jako děti, tančili, protože věřili, že už bude líp. Mengele je celou noc pozoroval chladným zrakem a ráno řekl, že Cikáni se potřebují vysprchovat a začali je hnát do plynových komor. V momentě, kdy prohlédli jeho myšlení, se začali hrozně bránit. Dozorci z vyhlazovacích táborů dokonce přiznali, že nic nebylo tak obtížné jako likvidace Romů. Proto mnohdy neskončili v plynových komorách, ale za živa byli nahnáni do pecí. Židé byli na rozdíl od nich do poslední chvíle při vědomí, brali život v těchto podmínkách ,normálně`. Do brněnské kavárny Kolbaba chodila stařičká židovská učitelka, která vyprávěla své zážitky z Terezínu, kde učila děti. Ptali jsme se jí, proč byla na ně do poslední chvíle tak přísná, když věděla, že děti odejdou do transportů. Právě proto, odpověděla, přece tam neodejdou blbé. Cikáni jsou lidé velice citových extrémů, do poslední chvíle důvěřovali a pak se bránili."

SkryťVypnúť reklamu

# Nakrúcali ste aj v Osvienčime. Ako to tam vyzeralo?

"Listovali jsme v archívech, cikánský lágr byl úplně nejubožejší, byl na území bývalé obce Březinka. Na tamějších Romech testovali různé vakcíny, dělali nejstrašnější pokusy. Pani Helena Malíková nám v dokumentu říká, jak nahřívali nějaké jehly, které pak do ní odspodu píchali a ona si myslela, že to bylo proto, aby neměla ,měsíčky`. Židovští lékaři věděli z vyprávění svých spoluvězňů vydedukovat, co s nimi dělají, věděli, k čemu tyto pokusy slouží. Jenže tohle Romové netušili, nedokázali popsat, co se s nimi dělo. A pak spoustu výsledků výzkumů zhabali po válce pravděpodobně Rusové, aby v nich sami mohli pokračovat. To jsou další věci, které se musí objasnit."

# V Hodoníne pri Kunštáte a v Letech pri Písku vznikli za Protektorátu dva pracovné tábory, v oboch bolo asi 2600 Rómov a v oboch zahynulo asi 500 ľudí.

SkryťVypnúť reklamu

"I toto téma je v mém dokumentu. Chtěl jsem poukázat na to, jak čeští dozorci týrali lidi, a chtěl jsem ukázat, co je s lágry dnes. V Hodoníně u Kunštátu je rekreační zařízení, dodnes tam však stojí autentická budova z lágru, nedaleko je bazén a kousek od něho hromadný hrob. Samozřejmě, lidé to vůbec netuší. V Letech je prasečák.

(Dokončenie z 1. strany)

O vině dozorců v těchto táborech bych chtěl natočit druhý díl dokumentu. Nicméně třeba si uvědomit, že toto nebyly vyhlazovací tábory, jak to dnes někteří v honbě za senzací vykládají. Byla to zařízení, ve kterých se páchala zvěrstva, ale nebyl to typ tábora určeného k likvidaci. Byla to jakási forma pracovních táborů, které původně vznikly pro `práce se štítící`. Je známý případ z lágru v Letech, kde velice krutého velitele jeho kolegové udali Němcům. Proces s ním proběhl už v roce 1943 a zastaven byl po válce.

SkryťVypnúť reklamu

Samozřejmě, existovaly negativní skutky, které vycházely ze xenofóbního postoje nejrůznějších obyvatel Protektorátu. Mnozí starostové ještě dřív, než začala platit nařízení o potírání cikánského zlořádu, žádali protektorátní vládu, aby je Cikánů zbavili a odvezli je do lágrů.

Na druhé straně například starosta Veliké nad Veličkou varoval Romy, že půjdou do transportů, celou válku přežili v lese, kde jim lidé nosili jídlo a nikdo je neudal. Nebo v Hrubé Vrbce Romy také varovali, ale oni byli jako malé poslušné děti a když je nakládali na vozy, všichni plakali. Také existovaly případy, kdy lidové romské muzikanty vyreklamovali ze sběrných táborů za cenu sterilizace. Takže například slavný horňácký primáš Jožka Kubík se po sterilizaci vrátil s úplně bílými vlasy."

SkryťVypnúť reklamu

# O Růžene Danielovej a Helene Malíkovej ste se dozvedeli práve z knižky Žalující píseň?

"O Růženě Danielové jsem léta věděl, žila v Hrubé Vrbce na Horňácku jako družka Pavla Kubíka, bratra už zmíněného známého primáše Jožka Kubíka, kterého jsem velmi obdivoval. Znal jsem její pláč spracovaný od Miloše Štědroňa a Arnošta Parsche, který se jmenuje Pláč Růženy Danielové z Hrubé Vrbky nad manželem v Osvětimi. Tato skladba je inspirována právě písní, kterou Růžena zpívala, když jí v Osvětimi zavraždili manžela a pět dětí. Smrt některých dětí sama viděla. Na to, že Růžena Danielová byla negramotná, je neuvěřitelné, jakým způsobem dokázala používat jazyk, aby vyjádřila své utrpení.

Helena Malíková žila v Uherském Hradišti. Když jsem se tam za ní vypravil, zjistil jsem, že ji už dvacet let znám. V čase svého hradišťského divadelního angažmá v sedmdesátých letech jsem chodíval do zvláštně zdevastované kavárny Tesař, kde se jí říkalo krásná Helena. Tehdy jsem netušil, že je bývalá vězenkyně koncentračního tábora. Jsme rád, že se mi podařilo paní Malíkovou přemluvit, aby s námi jela do Osvětimi. Byla tam po prvé od války. Náš dokument končí jejím pláčem nad troskami baráku číslo dvacet, kde byla vězněna. Byla to její poslední cesta, zemřela na rakovinu plic letos po Novém roce."

SkryťVypnúť reklamu

# Ako ste postupovali pri nakrúcaní?

"Od začátku. Jeli jsme do rasově hygienického ústavu v Berlíně, kde doktor Ritter a Eva Justinová dělali v roce 1936 výzkumy, které byly základním impulsem pro rasový teror. Vytvořili spoustu kategorií Cikánů a smíšených Cikánů a podle těchto kategorií měli být rozděleni do lágru, nebo ne. Tragedie je, že tam nakonec odešli všichni, i ti míšenci. Uvědomil jsem si, že všechny totality tohoto století mají ďábelské spojence ve vědě. Tak vlastně začaly genocidy na vědeckém základě. Známe to i z komunismu, který byl také upřený na vědeckou vizi lepšího světa. Tohle byla vize čistšího světa."

# Kedy bude mať film premiéru?

"Dokument bude mít premiéru 5. května v divadle Archa a protože si myslím, že se musí toto téma do společnosti přetransformovat a protože symbolem romského holocaustu byla píseň, zorganizoval jsem koncert napříč rasami. Elita česko-slovenského folku, lidových muzikantů, jazzu, folklóru, i neznámí lidoví muzikanti, Židi, Cikáni, Moravani, Češi, Slováci a my, gádžové, budou zpívat pláče, které vznikly ze smutku lidí v Osvětimi. Věřím, že budou přítomni poslední žijící svědkové holocaustu, bohužel, nebude mezi nimi Růžena Danielová ani Helena Malíková. Také chci, aby se tento koncert nějakým způsobem přenesl na Slovensko. Stoupající vlna xenofóbie a rasové nesnášenlivosti je na vzestupu v Čechách i na Slovensku."

SkryťVypnúť reklamu

V historickej rekapitulácii historika Ctibora Nečasa sa píše, že rómsku otázku upravil legislatívne Zákon o potulných Cikánech zo 14. júla 1927. Jeho ustanovenie označovalo Rómov za asociálov a umožňovalo zachytávať ich vo zvláštnych policajných súpisoch, vydávať pre dospelých cigánske legitimácie alebo kočovnícke listiny a uplatňovať na rómsku populáciu iné administratívne opatrenia. Zákon tak obmedzoval a odnímal Rómom niektoré občianske slobody. Nebolo teda čudné, že zostal v platnosti v celom ďalšom predmníchovskom období a pomerne dlho i po rozpade Československa. Bývalí československí Rómovia, ktorí zostali v okupovaných pohraničných oblastiach, zdieľali osudy s rómskou populáciou hitlerovského Nemecka a hortyovského Maďarska. V Sudetoch boli všetci podchytení vo zvláštnych súpisoch a podľa nich boli potom spolu s nemeckými Rómami deportovaní do cigánskeho tábora v Osvienčime II-Brezinke. Na južnom a východnom Slovensku, rovnako ako v juhozápadnej časti Podkarpatskej Rusi, doľahla na nich perzekúcia zo strany maďarských okupačných úradov, ktoré vyvrcholili transportmi niektorých jednotlivcov do koncentračného tábora v Dachau. Na Slovensku využil fašistický režim pri diskriminácií tamojšej početnej rómskej populácie len niekoľko dielčích nacistických podnetov a jej prenasledovanie uskutočňoval v miernejšom prevedení. Na základe pripravovaného nariadenia československej vlády o kárnych pracovných táboroch boli na Slovensku zriaďované pracovné útvary na prechodné sústreďovanie a pracovné využitie takzvaných asociálov a Rómov. Z nich iba pracovný útvar v Dubnici nad Váhom mal trvalú pôsobnosť a na záver sa zmenil na takzvaný zaisťovací tábor pre Cigánov. V Protektoráte, ktorého status bol vymedzený Hitlerovým dekrétom 16. marca 1939, patrila väčšina Rómov mezi neárijcov. Všetko, čo sa proti nim v prvých rokoch okupačného panstva v oklieštených českých krajinách vykonalo, možno považovať za pokračovanie protirómskych opatrení z predchádzajúceho vývojového obdobia, ktoré však naberali čím ďalej tým viac na mimoriadnosti a boli postupne vyostrované.

SkryťVypnúť reklamu

ANDREA PUKOVÁ

SkryťVypnúť reklamu

Komerčné články

  1. Špičkové pokrytie v záhrade či v pivnici? Takto internet rozšírite do každého kúta
  2. Za hranicami bytu: Ako si vybudovať dobré susedské vzťahy?
  3. Prečo vymeniť plastové vchodové dvere za hliníkové?
  4. Všetky divy sveta v privátnom lietadle dnes so zľavou 12 225 eur
  5. Wellness v prírode: máme tip, kde si na jar najlepšie oddýchnete
  6. Do ZWIRN OFFICE sa sťahuje špičková zubná klinika 3SDent
  7. Slováci minuli za 4 dni na dovolenky 6,4 milióna eur
  8. Deväť dobrých: Jarný literárny výber v denníkoch SME a Korzár
  1. Leťte priamo z KOŠÍC a dovolenkujte na najkrajších plážach
  2. Za hranicami bytu: Ako si vybudovať dobré susedské vzťahy?
  3. Výlet 2 v 1: Jednou nohou na Slovensku, druhou v Rakúsku
  4. Ahoj, TABI! Kto je záhadný digitvor?
  5. Všetky divy sveta v privátnom lietadle dnes so zľavou 12 225 eur
  6. Prečo vymeniť plastové vchodové dvere za hliníkové?
  7. Dobrovoľníci z MetLife vysadili nové stromy a kríky
  8. MISSia splnená. Projekt Kesselbauer ožíva spokojnými majiteľmi
  1. Fellner otvorene: Manželka mi vyčítala, že zo mňa nič nemá 30 711
  2. Deväť dobrých: Jarný literárny výber v denníkoch SME a Korzár 17 280
  3. Do utorka za vás uhradia polovicu exotickej dovolenky 16 542
  4. Slováci minuli za 4 dni na dovolenky 6,4 milióna eur 10 877
  5. Prečo vymeniť plastové vchodové dvere za hliníkové? 10 201
  6. Patria medzi svetovú elitu. Slováci zariskovali a predbehli dobu 10 027
  7. Všetky divy sveta v privátnom lietadle dnes so zľavou 12 225 eur 7 790
  8. Ako Japonci potopili ruské nádeje na Ďalekom východe 5 861
SkryťVypnúť reklamu
SkryťVypnúť reklamu
SkryťZatvoriť reklamu